Slávy děti.

Praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Kdo v slávě zrozen, v slávě musí žít,

a je-li třeba pro slávu též mřít,

nedbaje ran, ni vzteklých hlasů kletí;

na půdě vaší světa vůz již stojí,

připněte k němu bujnou čtverspřež svoji,

ať křídlatý jak anděl dále letí:

praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Staré již rány zacelila doba,

na jizvy slušno nových dostat ran,

však láskou spjatý ten váš čtverohran

nižádná v světě již nezdrtí zloba:

nad Horu Bílou Blaník výš se nese,

i nad Kosovem Balkán již se třese,

a od Urálu slyšet pozdrav pěti –

praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Pozdravte slunce, jež vám jasno vchází,

bratrských zpěvů hlučnou oslavou,

ať ověnčenou vaší na hlavu,

jak v vlastech vašich nikdy nezachází;

hle půda kyprá vaší krví drahou,

vybujní v květy vaší silou, snahou,

jen svorným zorejte ji radlem k setí –

praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Nad rumem hrobů již se fénix vznáší,

nuž k předu krok ku slávy pochodu

za krásnou, živnou, lidskou svobodu

ať pějí svatí, klejí satanáši;

chorobný svět jak starec nade rovem,

oživne zpěvným Slávských rodů slovem

a nových krás se zaskví růžnou spletí –

praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Již, Polsko zbožná, s mohyl sejmi kříže,

vždyť pláčem smyla’s suchou jejich krev,

a z posvátných těch žalných smutků dřev

povstane chrám, v němž svoje složíš tíže;

v tvém srdci svatý lásky požár plaje,

jím Slovanské ozáříš k svátku kraje,

až v kruhu svorny budou chorál pěti –

praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Svůj starý ráj vám nebes říš otvírá,

svou věkovitou boříc ohradu,

a pestrých růží vonnou zahradu

vám k nohoum skládá stará země Cyra;

vy po synovsku lůžko ověnčíte,

kde v plenkách dřímalo kdys lidstvo dítě

nejstarší teď v hrobích spějí kmeti –

praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Zločinná schne již ruka Moslemína,

co tolik ztropila vám zlořádů,

a z pozlacených věží Carhradu

již půlměsíce bledá zář zhasíná;

však v brzku jižní pušky zahovoří,

klasická půda nové divy stvoří

a Carhrad Kristu zas se pozasvětí –

praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Vy vonným oblakem zem zahalíte,

kdy od Kamčatky šíro k Šumavě

ku blahu lidstva, sobě k oslavě

zahradu rajských květů vysázíte;

i otevře se světlých nebes brána

a svoje pěje božstvu hosiana,

v sbor andělů duch Slávy pozaletí –

praporec vlaje, k předu Slávy děti!