Šlechetnosť Fabriciova.

Dvakráte již poraženi byli,

po třetí se k boji hotovili

římské voje proti Pyrrhu králi.

Pod velením Fabricia stáli,

muže mysli pevné jako skála.

Teď mu právě příležitosť přála;

dostal písmo zrádce rukou psané,

že král Pyrrhus neškodným se stane,

lékař do jídla že jed mu chystá,

jest-li odměna mu kyne jistá. –

Tak měl Říman Pyrrha ve své moci,

mohl vystydnouti hned té noci

nepřítel, jenž v bitvách prolil prve

tolik drahocenné římské krve,

a zas znova na Římany táhnul.

A co Fabricius? – Snad že sáhnul

po nabídce, vděčným bude za ni? –

Ne! on poslal Pyrrhovi to psaní.

Král čta zvolal: „Ó té šlechetnosti!

Fabricie, to snad spadne spíše

samo slunce s modrojasné výše,

než ty uchýlíš se z dráhy ctnosti!“ –

O hlavu dal zrádce svého zkrátiť,

římské jatce bez výkupu vrátiť.