Šlechetnosť Lykurgova.

V Spartě povyk. Lid se hlučně sbíhá,

rozjitřený Lykurga tam stíhá,

na tu chvíli rád by se ho zbavil.

Oko vyrazil, tvář zakrvavil

jemu popudlivý mladík z lidu.

Lykurgos se obrátil a v klidu

pravil k davu: „Popatř, lide ctěný,

jak tu stojím tebou zohavený!“

Lid se zastyděl a k němu přidal,

na život a na smrť škůdce vydal

jemu v moc. Však Lykurgos děl jemně:

„Nestrachuj se, mladíku, pojď ke mně!“ –

Odpouštěje prchlivosti jeho,

muže řádného si zvedl z něho,

který – jak už mnohý asi tuší –

byl mu potom oddán celou duší.