Slečna Angelina.

Parbleu! slečna Angelina,

to je ňáké stvořeníčko,

zázračné jak kořeníčko,

od paty až do hlavy

chlouba svého pohlaví,

krátce říká se jí „Lína“.

Ráno zvedá se jak zora

hezky zvolna z lůžka svého

vábného a příjemného,

samé „ach“ a „saprlot“,

hlavu plnou papilot,

béře na klín Amidora.

K polednímu vystrojína

nejvkusněj dle „Penelopy“

spěchá s „mama“ na Příkopy,

„rouge“, hle její tvářinka,

hlava samá „lokynka“,

spodek velká krinolina.

Odpoledne, když je káva,

tu se sejdou na klevety

všecky kmotřinky a tety,

nejrychleji Angelin

repetí a klepe mlýn,

ostatním takt vůbec dává.

Večer sedí pěkně v loži,

kukátkem hrá na vše strany,

mužským srdcím zvoní hrany,

šušlá, zívá v sídle Mus,

nebaví ji hra ni kus –

dlouhá chvíle jen se množí.

Po večeři Angelinka

vlasy, zoubky, jiné vnady

složí pěkně do hromady,

zavře stolek, shasne svíc,

vzdychne – zívne – a nic víc –

ticho, světe, ona spinká!...