Slečna Lory.

Lorynka má tílko, ach,

bílé, kypré jako prach!

V chůzi sotva na zem stoupá,

jen se vznáší, jen se houpá;

stále mluví, stále baví,

nezalkne se, neunaví.

A ten krček přespanilý,

jak je táhlý, jak je bílý!

Po straně se očkem dívá

a hlavinkou nežne kývá,

že až srdce plesat musí.

Ach, Lory je –“ „„Drůbek husí!“!