Slečně Germanisaci.

Panny Germanie,

Jak žije v písních,

Té si vážím:

Děvy s nebeským blankytem v očích,

S jarními růžemi na lících;

Děvy té šlechetné,

Jež cudně kráčí,

Věrnosť chovajíc v srdci,

Pravdu na jazyku,

Vymáhajíc si úctu

I od protivníků,

Meč rekovný po boku

Jen k boji tasíc spravedlivému.

Leč ty,

Slečno Germanisace,

Jež se za ni vydáváš,

Jak se mi zošklivuješ!

Jak se mi zošklivuješ,

Hanebná její potvoro,

Jevíš-li se ve dne,

Přilíčenou tvář

Skrývajíc závojem,

Pod nímž chlípně očkem házíš sem a tam,

Nezkušenou mládež navnazujíc,

Nebo-li v noci

Vyšperkována se ulicemi plíháš

Lákavě vzdýchajíc

A kroutíc hadím krkem

Po všech stranách,

By’s kořisti dobyla,

Již pak vraždíš

Uschovanou v pase dýkou!

Frejířko Germanisace,

By tě,

Ujdeš-li pochopům pozemským,

Nadzemští pochopové

Vlekli tam,

Kam náležíš:

Do propasti horoucího pekla!

Fi, frejířko,

Pryč s tebou!