Slečně Klementině Kalašové.

Když gladiator vstoupil do areny,

kde za krásnou smrt musil dát své žití,

co byl mu jásot davu a co kvítí,

co úsměv caesara tak vykoupený?

Leč soudruh v boji k němu nakloněný

když s pohledem, v němž soucit plá a svítí,

mu tiše děl: Ty můžeš slavně mříti,

v tom uznání měl nesmrtelné ceny.

Být uznán davem, los je k závidění,

leč uměním být pochopen, to cílem

je svrchovaným umělcova snění.

Zde mžikem získá vše, co žitím ztrácí,

a šťastný skloněn nad svým vlastním dílem

se k svému zdroji, v domov vlastní, vrací.