Slečně R*

Tisíce jisker v duši mé horoucích

navrátilo se polekaných zpět;

neznal se k ním ten hluchoněmý svět

a duše má ta mřela bez ohlasů vroucích.

Můj bože! je to sen? tisíce žhoucích

teď náhle zvuků slyším slavně znět,

tisíce jisker požehnaný květ

probouzí spitou duši v ňádrech mroucích.

Vy geniové snů mých ztroskotaných,

vy ohlasy mých písní oplakaných,

vy ženy, jež jsem druhdy milovával, –

Ne darmo duch mne matky vychovával,

syn její promění své slabé milování,

v posvátně-vděčné za vás bojování!