Slečny Aurory Pothwászeky (Barbory Podvazkovy) cesta ku slávě.

Věncem slávy ovinouti

chtěla krásnou hlavu svou:

počala jest básně kouti –

našla cestu neschůdnou. –

„Hlava prázna; – zpěvné hrdlo,

pomoz ty mi k oslavě!“

publikum však – ó to trdlo! –

pádilo ven po hlavě.

Hlava, hrdlo – obě lhaly –:

„Nuž, ty ruko umělá!“

Parky v hněvu nepřestaly:

vlastní hanbu kreslila.

V resignaci naposledy

nohoum osud svěřila –

tancem soudců kouzlí hledy,

ve slávě se topila!