Slepému hudci.

Jen hrej tu píseň o Neznámých Světech,

můj mladý, slepý příteli!

můj rozburácej bol nad podlou Přítomností

a obroď touhy mdlé jarními nadějemi!

Tvé housle k srdci mému mluví,

jak k plačícímu děcku milující matky hlas,

a já jsem snílek zas, jenž v nové štěstí věří,

v to štěstí tajemné, jež zkvétá za hroby...

Jen hrej tu píseň o Neznámých Světech,

můj mladý, slepý příteli!

a v posled nejvyšší tón Naděje nech zaznít,

by v smutky duše zklamané se zaryl na věky...