SLEPICE

Slepice vyletla na kurník

a honosivě kdáká:

Já vidím daleko! Jenom chtít

a vzletím nad oblaka!

Nebe je ohromné! I ta zem

je vám tak velikánská!

Domů je vám na ní celý houf

a všecky sídla panská!

Po cestách zvířata běží vám,

místo noh mají jen kola,

ve vzduchu kohouti lítají

a supí, slyšíte z dola?

Na pole vidím vám – tam je as

zrn dobrých několik džberů,

za poli v dálku jsou pole zas –

svět nemá konce věru! –

Dívá se ještě tak chvilinku,

sletne a rozvážně stojí,

pak svorně hrabe se s družkami

v domácím živném hnoji.

A při tom stále kdáká jim

o krajích širých, dálných,

poznatky vzrůstají v řeči jí

v rozměrech opravdu valných.

Slípky pak o ní dí, řeč-li je

o koryfejích dvoru:

Jo, tahle slepice viděla

kus světa a divných tvorů!