Slepičko kvokající,

Slepičko kvokající,

ubohé srdce moje,

zdá se ti, světa drn

je plný zrn

a všechna jsou tvoje.

A zatím – dnů žeň

ještě daleko je.

Vlajko bílá,

mé myšlenky zatoulané,

jste jako laně štvané

v lesa houšť.

Hledáte palouk,

zelený, orosený,

nepokosený –

a najdete poušť.

Únavo moje,

kterou se chvěji,

hledáš spočinutí,

kde je nejjistěji?

Proměň se v pampelišku-lucerničku,

kterou v dlani mám –

a já do všech koutů světa

chmýří její

rozfoukám.