SLEZSKÁ ZEMĚ

Zase skřivan v modru zpívá,

zase jasnou záři vítá,

slezská země trpělivá

těžké rány nepočítá,

obvazem jen přikryla si

nescelené písmo rýh,

statečným se slovem hlásí:

Život vstává z hloubek mých.

Vyšel muž i robka bosá.

Pojďte! Pozývají lány.

Pluh se zaryl, cinkne kosa,

vydá plod kraj požehnaný.

Z trosek nová síla vzklíčí:

co tě bolí, přebolí.

Uvolněnou hlavu vztyčí

slezský člověk na roli.

Zadívá se k Ostravici,

Odra pozdrav táhle šumí.

Komíny tam dýmající

rachocení strojů ztlumí,

pára syčí, vozy hřmějí,

slavně duní zvuků splav

velkou kraje epopeji,

píseň rukou, píseň hlav.

Černý havíř v temné sluji

pevně buší do kamene,

z rudých verků vyskakují

žáry v řece roztavené.

Život musí plát a svítit,

kladivem se zkrušit zem,

nové tvary musíš chytit,

utužit je plamenem.

Vždyť to stejní bratří v práci,

každý nové ráno nese,

havíř, co se ve tmách ztrácí,

oráč, hutník, dělník v lese.

Slezská země trpělivá

jediným jen rytmem zní:

pracuje a zpívá, zpívá

víru v život příštích dní.