SLEZSKÉ ELEGIE. (III.)

Nekvil, nelkej, sousedův kdes chytá stoh-li.

Stokrát, Slezsko, o tvé bídě vykřikli jsme –

litovali, poplakali, nepomohli.

Sousedův stoh že kdes chytá? Ať si hoří!

To je moudrost prostředí, v němž žijem,

hrstka plavců v rozbouřeném moři.

Vratká loď je, ruce plavců unavené.

Věštili nám věštci smrt už stokráte snad.

A smrt přece naši loďku nedožene.

Lepších časů kdysi pozdravíme zoři?

K veslům, bratři! Pozor! Rovnou proti vlnám!

Vichr ohne nás, však přece nepokoří!