SLEZSKÉ LESY.

Jste tak jak já, slezské lesy, mé lesy!

Smutek se na kmen a koruny věsí,

hledíte teskno a hledíte přísně,

jak moje myšlenky, jak moje písně.

Padá z vás jehličí v noci a mlze,

porobeného to národa slze.

Padáte sekerou na rozkaz z Vídně,

hynete pomalu, hynete klidně!

Mlčíte, hynete, smrkové moře,

bez konce, bez konce, slezské vy hoře!