Šli jsme tiše...

Šli jsme tiše nikoho jsme nerušili,

v přítmí barev údolí tak snivě svítilo,

zvony ku klekání ještě nezvonily,

něco jako vzývání nás slavně spojilo,

a harfa zpívala unylou písní srdce.

Obzory se v dálky otvíraly,

těžko nejít, když tam duše prahne,

těžko nevzdat se, když rány pálí,

a když život do strun bouří sáhne,

a harfa zazpívá unylou písní srdce.

Přišel soumrak modrý, začleněný,

a co bylo v dálce, u srdce je blíže,

řeky břeh se ztratil poslzený,

v dálce dálné pněly naše kříže –

a harfa zpívala unylou písní srdce.