ŠLI SPOLU ŽITÍM.

Šli spolu žitím. Byli jednou duší

a jednou myšlenkou. Jak nikdy před tím

dvou lidí nenašlo se na tom světě

a sotva najdou dva se ještě jednou.

A zemřeli. Dva hroby po nich zbyly

a pověst velikého milování –

víc pranic. Pověz slunce nesmrtelné

a věčné hvězdy – vy jste byly svědky –

je možno utonout tak bez památky?

Což shltne minulost i takou lásku

a mlčet může? – – Že v ní zanikává

i harmonie tonů, zlatý západ,

den nejkrásnější, pohádkové jaro –

to pochopí se. Ty se opakují

už zítra, pozítří či během roku.

Leč láska taková? To milování?

Vy bozi vlídní, bozi závistiví!

Při nesmrtelných číších hodujete

a pošlete-li jednou jeden doušek

smrtelným retům lidí vyvolených –

už vezmete mu vůni nesmrtelnou

a dáte zmar v něj, smutek věcí zemských.