Slib slibů, darů dar.

Den uvadl. A vítr hraje

ve větvích stromů chmurné báje

o slávě mrtvých krás.

Tvé oči, které v dálce planou,

nenajdou tvář mou uplakanou

až navrátí se zas.

Ač vůně v kraj se neusmály

a neobměkla tvrdost skály

pod prosbou kročejí,

snad z mátoh večera se zvedne

zjev milované ženy jedné

a svitne nadějí.

Den uvadl a tiše čeká

tma zákeřnická na člověka

v záhybech aleje.

A v kouzlech, rukou moci tkaných,

na místech kdysi milovaných

všechno dnes hrozné je.

Hvězdy sem k míru nepokynou:

nad zemí neklidnou se šinou

lákavé klamy par.

Však v písni noci věčně tklivé

jdeš ke mně ty, vzkaz krásy živé,

slib slibů, darů dar.