Slib.

„Vždyť se ještě uvidíme!“

řekl jsi mi odcházeje,

a já šla zas jako jindy

zvolna, smutná, bez naděje.

Nehleděl jsi v oči moje,

zrak tvůj byl jen upřen k zemi,

chtěla bych ti cestu zjasnit

růžovými šlepějemi.

Nehleděl jsi v oči moje,

a v nich tolik lásky bylo,

že se mi jak po soumraku

celou duší rozednilo.

Pro tolika hvězd a slunce

nebylo v nich místa ani,

proto v duši padly tobě

při tom smutném s Bohem dání.

Byli jsme zas odloučeni; –

jen když sobě v srdci díme:

„Bůh a láska všemohoucí,

vždyť se ještě uvidíme!“