Sličná země.

Jak slična jest ta rodná země má!

Hle na rtech růže, v loktech nebe má

a líce kryté květem sedmikras,

jak letní soumrak oko v stínu řas.

Jak slunko mysl, darem od Sudic,

a písní jako sivých holubic.

Ten její úsměv – ranní červánky,

a její slzy – lesní studánky,

a její tužby – hory ztepilé,

a její láska? – popel v mohyle.