Slná Chodka.

Byjvaly na Chodsku

žencký slný,

zvíhly pět věrtálů,

pytel plnyj.

Přes naší Čerchovku

lavku chtíli,

plesknatyj vybrali

kámen bílyj.

Hale pak kámen ten

dlouhyj, houzkyj,

nemohli pozvíhnout

šichní muzský.

Koně hned přivedli

zez mařtalí,

hale jen prostranky

přetrhali.

Jedna vtom teta de

s hyjnem husím:

„Té žádný, počkyjte,

já to zkusím!“

Smíli se, hale pak,

na mou duchu:

vona ho přenesla

ve fěrtuchu.