SLOKY DĚKOVNÉ

Já navštívil jsem živé

a přehlédl v řadách rovy.

To všecko, co žil jsem dříve

je uzavřeno slovy.

Však ještě žije a dýchá

vše zašlou barvou a vůní,

co roky se drolí a ztichá,

kdy po deštích dlouhých se sluní.

Nic k povzletům neučí,

co lásce učívalo.

Nic mstou už nemučí,

co kdysi tak mučívalo.

Jak na mne den se smával,

já splatil mu smích jeho ranný,

a všecky, jež život mi dával

já oplatil jsem rány.

Teď jsem jak lehounká tráva

a ve větru skloněný stvol.

Mnou, schnoucím již, komíhává

splynulý s radostí bol.

Jen doušek modrého vzduchu

smět lokat se smrtelníky!

A v očích, na rtech, a v sluchu

mít za vše díky, díky!