Sloky deštivého dne.

Z kolika výprav unaven se vracíš,

když k západu se kloní den!

Z kolika ran krev každodenně ztrácíš

napadající, napaden!

Ni okamžení není tobě jisto,

jež nezradí tvou myšlenku, tvůj cit.

– Jediné místo, jediné místo,

kde měl bys klid! –

Kolika smutky napaden jsi denně,

kolika pochybnostmi jat.

A lehneš-li si svěží do zeleně,

z ní jistě náhle syčí had.

Tvůj úsměv volá jistě novou muku,

naděje nové zklamání.

– Jedinou ruku, jedinou ruku,

jež tebe neraní! –

Uštvány mají přece klidu chvíli

tvé země města, dědiny.

Zrazeny dnem, snem přec se utěšily.

Snils, bděl jsi samojediný.

Samojediný kráčíš do bezcestí

v prudkém a marném rozpětí.

Jediné štěstí, jediné štěstí,

jež neuklouzne ti!