SLOKY. (I.)

Těch listů z knihy žití několik

dnes kéž by ještě bylo nepopsáno,

by člověk tak, jak kdysi v štěstí zvyk,

zas příští jasné pozdravit moh’ ráno.

Neslyšet v nitru bojů, vášní ryk,

a v srdci, jež by ze snů bylo stkáno,

mít pro zem píseň a pro sebe dík.

Ne, marno... vše zůstane nesmazáno.