SLOKY. (II.)

Ba marno... A přec snad je lépe tak,

než znovu vždy se zítřka báti

a západu, jímž den se zkrátí,

svůj nésti dík jak unavený pták,

jenž každým dechem jen,

jak vane v jeho sen,

je ihned poplašen

a marně po něm točí hned svůj zrak.

A lépe jest, než požár příští, zřít

vždy v zoři krev již vycezenou,

jež byla drahou žití cenou,

a jež se nemůže zpět do žil vlít,

byť chtěl jsi znovu zas

zlomený zcelit klas.

To nezhojí ni čas

a marně voláš: znovu růst a chtít.