SLOKY LETNÍHO DNE

Město svou píseň zpívá,

sta strojů, kladiv a pák.

Plameny z polí kývá

do oken vlčí mák.

Ta píseň dunící temně

hutí a vlaků a dřev –!

Ta píseň zrající země,

jaký to velebný zpěv!

Cítím, že prudce se do žil

krev nová rozletí,

cítím teď, jako bych ožil

v tušeném století.

Z jiskřivé života slávy

vytvořit radostný dar!

Myšlenky úder žhavý

ztělesnit v dílo a tvar!

Dáti zas kovovou víru,

proč je tvá práce i sen!

Pod sladkou oblohou míru

vztyčit se roznícen!

Vědět: jak hlahol zvonů

stejný se příval zdvih’

ze srdcí milionů

všech lidí poctivých,

od pólů zeměmi, moři

stejný hlas protéká

všech, kdož teď nový svět tvoří

a věří v člověka!