SLOKY MELANCHOLICKÉ

Chci zastaviti se a za tebou se dívat,

jak po hranicí mezi nebem – zemí jdeš,

jak postava tvá v oblohu se bude vrývat

zákonem hvězd a sluncí, které sleduješ.

Víš, že tě provázím víc duší nežli zrakem,

a proto jasnovidněji a vroucněji,

ať dálka horami ať zahalí tě mrakem,

tajemnou silou srdce k tobě dospěji!

Můj osud žlutým, urvaným je listím zavát,

a zaklet snad a tobě svítí ratolest

rašící olivy... Mne budeš přivolávat?

Jsem vždy a všude s tebou jako záře hvězd.

V ta světla neporušitelná, mlčelivá

kdykoli zahledíš se, zamyslíš, buď jist,

že jimi věčná láska na tebe se dívá

a mně zde mění v květy každý svadlý list.