SLOKY O CHUDOBĚ

Že byl jsem chud a mnoho vytrpěl,

já nikdy necítil se ztroskotancem.

Těm nezáviděl jsem, jimž šťastnější den pěl

zastaveníčko sladké, – s chudoby své rancem

nechť vlék‘ jsem se a zmeškal na rozcestí,

já doved‘ naslouchat vždy jiných štěstí.

A nediv se, že pěst jsem také zatínal

v své bezmoci, zřít v prachu srdce tvrdá,

pokořit panstva padoušská a hrdá,

ta, jež jsem každou ztrátou proklínal,

když v koryta svá házeli mi dobrodiní

jateční řezníci, jimž svět je chlévem sviní,

svou zlodějskou když sklíčili mne rotou,

srocení nízce proti duchu hmotou

a když jsem denně cítil, chudoby mé krev

jak marně teče z otevřených cév.