SLOKY O DLOUHÝCH VEČERECH.

Zákeřná bolest, dravá, však tichá,

zbyla mně po dnech horečně žitých,

do chladu nyní z hluboka dýchá,

a šero táhne v konturách slitých.

Den za dnem padá do něho zdlouha,

řetěz jich roste, hadem se vine,

vzpomínky drahé, přání i touha

v objetí jeho bezmocně hyne.

Zapadlo všechno, smích už i slze,

otráven sen můj i jeho pýcha...

Vymkla se pouze, lstivě a drze,

zákeřná bolest, dravá, však tichá.