SLOKY O KRÁSNÉM DÍLE

Nám nikdy zklamání srdce k smrti neprotknulo

a chvíle nás nepotupila, dne špínou nás neuvlékla,

my času jsme neměli zříti na krev, z ran jež tekla,

už čekalo Slovo věčnosti, nitra se dílem tknulo.

Jsou pouště, tam stromů není ni květin, pták nesed v keř,

jsou chrámy, kde modlitba zapomíná se modlit: věř.

A každá nás vede cesta, kde člověka bolest vězní,

ta, jež i nás hrozila zlomit útěchy zbaveny, –

tu přátelskou rukou se dotkneš, tu ohněm zažehneš duši,

jen jediný úsměv probudí hudbu, jež roky nezní,

a jediné slovo blaženství, které se sotva tuší;

a to je, věčnosti Slovo, jež přenáší plameny

bratrské lásky, je vdechuje v pouště i v kameny.

Chcem dílem svým přemoci mrtvo, jež po hřbitovech chodí,

a k včerejšku člověka láká zpět hlasem ztišeným.

My pro zítřek pracujem dnes a souzeno-li nám padnout,

přec do věčna vpíšem svou krví pozdravy těm, kdož se rodí

z žen našich, s nimiž jsme snili o lidech vzkříšených.