SLOKY O MRTVÉM MALÍŘI.

Žil hříšník v Sieně, jenž v horké objetí

ctné ženy schvacoval i bílá těla děv,

a tak znal milovat, že místo prokletí

si ještě k zrazeným směl přijít pro úsměv.

Pro úsměv bolesti, jejž rozkoš prochvěla

a jako stigma své na bledou vtiskla líc,

co z očí Magdalén již prosba nesmělá

ve vroucí modlitbě se nesla Bohu vstříc.

Ten úsměv maloval a těchto očí zář,

když nový plamen již mu v černém srdci vřel,

a kouzlo minula stvořilo svatozář,

již místo myrty pak vil kolem bledých čel.