SLOKY O MUŽNÉM ŽALU.

Jsou duše, mužný žal jež nikdy neopustí,

jak smutek lesy a jak hory sníh.

Vše, co kdy člověk trpěl, osudná moc zhustí

v přehořkou krůpěj smutků vidoucích.

Kams do minula v zad i k cílům věčna,

jichž království sen utkaný je z par,

žal obava je sladká, starost nekonečná,

je bohů prozíravý, štědrý dar,

je úzkost duší o vše, osamělých

v své bohatosti, v zmnožení svých snů,

harf lidství zrazeného vzlyk strun rozechvělých

až k výsostem i k propastnému dnu.