SLOKY O PROPASENÉ CHVÍLI

Nevykonané když skryly se činy

do honosných slov:

zbabělců táhnou těžké viny

denně na hřbitov.

„Vojně my vzepřít se měli,

měli jsme jednat v první den

s neústupnými čely,

za pravdou zástup mužů a žen.“

Slyš tak spílat z hloubky bídy

jeden smysl, jeden muž,

zmrzačené invalidy,

po válce když dávno už.

Revoluce msty a touhy

z nerovností, křivd a zla

ohnivý chvost vleče dlouhý,

po světě se rozlezla.

V zakletých domech to množství čeká

na revoluční znamení čís,

otevřenými okny vtéká

na stoly slunce do plných mis.

„Revoluce propasena,

měli jsme jít, kdy seděl tu hlad,

po cizím syn kdy toužil a žena,

na barikádách chtěl umírat.“

Se synem otec ruku v ruce

s buržoou zas jdou smluveni.

Nepřišlo světové revoluce

čekané znamení.

Povstáním věčným však hrozit bude

hladový žaludek a duch.

Nenávisti propast všude,

dvojí morálka a bůh.