SLOKY O PROVINĚNÍ DUŠÍ

A jak by smír velký nastával již.

Zda vykoupení vše obětováno?

Proč, duše, proč stále přemýšlíš

na sobecké svoje ráno?

Kdo pak ti více zbraňoval

než ty?, ó sama, v tvém štěstí?

Kdo z nadějí vlastních více rval

si zelené ratolesti?

Kdo byl to, jenž moh’ tak ubíjet

den ze dne své vroucnější žití?

A kdo to jen přišel sebe i svět

a jiné zotročiti?

Ty, která to jsi, ať tvá či má,

či kdekoho z žebráků, králů,

na všech vás, jak vina olbříma

tíž spočívá všelidských žalů.

I osud příštího člověka

jen z vás to krvavě klíčí

a z vás to pouta odvěká

vzbouřených vězňů křičí.