SLOKY O RUINĚ. (I.)

Byl hrad, jenž strměl pyšně nad krajinou,

nad vískou, polemi.

Byl jako mrak, z těch, oblohou jež plynou

vysoko nad zemí.

Kamenná hradba rysy jeho kryla,

jež věkům odolá.

A na cimbuří krásná paní snila,

kdy západ vzplápolá.

Jak dravec v skály rytíř sem se vrátil

se svojí výpravy.

Svým pádným mečem zboží kupcům platil,

jenž býval krvavý.