SLOKY O SPRAVEDLNOSTI

K nám ještě s mírem štěstí nevniklo do všech míst,

když nezažehnaná bída tu může těla jíst

a duše užírati a k závisti mučit,

a nová nepřátelství smýšlet a hlásat a učit.

Zlo jedno zabito, strašné strašidlo historické.

Ted' druhé se zjevuje: nevyplněné dobro lidské.

Tam příšera vížkatá, ježatá

kdes nad lesy ponuré Konopiště mizí.

Tu nedochoval ti osud krále na kata,

jenž, obmezenec pyšný a cizí,

byl dobře zabit, by nemohl tebe zabíjeti,

by v hrobce kapucínské k mlčení musil stleti.

Leč druhé zlo živé je, my rozprášeni

my o duše okradeni válčením, zmrzačení,

dřív nedojdem míru, krev nedovolá se prolitá,

dokud my neuvěříme, že spravedlnost tu stojí

tak nevyvratitelně, že není zabita,

že každému naplní mísu a každý že může přitisknout

tu zmořenou hlavu svoji

k pevnému koutu svému a na něm si vydychnout.