SLOKY O STARÉM MOČÁLU.

Jen starý močál je kolemkol...

Vzduch zkažený, nízká kleč a stvol,

a lidé se plazí, škoda chvíle,

jsou malé touhy a ztraceny cíle...

Kdys hlasatelé pravd krotce jdou,

dnes opatrnicky veslujou

ku přístavům starých, kdys tak přísní,

a poklony dělají kompromissní.

Kdo bez odvahy je zlomit si vaz,

ten, hlupáci, vyvolen je z vás...

Ten chybil, kdo příliš aesthetický,

a chybil, kdo primitivně lidský...

A nejkrásněji se líhnul, kdo pěl

jak zvykem: kdo prostřední cestou šel,

kdo lísal se, na davů udeřil cit,

a že sloužil jiným, svým nemohl být...