SLOKY O VLASTNÍM OSUDU

Co často ruka něčí nevidná

tě v osud zazdívá, že trčíš v něm

bolestnou ranou, bezbranný a něm,

víš, doba přes tebe jde nevlídná

a nedá všemu, co jsi zašil, kvést

a nedá všemu zrát, že krutá jest,

v přátelích soudce máš, ne druhy své

v zhrdané účasti, vzdálené, neživé.

Byls často nejlepšími přáteli

zazdíván v osud svůj, ni vpřed ni vzad

se nehneš, údělem tvým nelze otřásti,

když v předivu máš zhynout něčích rad,

když za pohřby ti slzy cesty zkrápěly,

když nejdražší, cos hýčkal a cos měl,

ti bylo zabito vždy bědnou účastí.