SLOKY POLEMICKÉ.

Kdos posměšně mou duši harfou zval,

jež všeho světa ohlasy prý zpívá;

chtěl dvorně říci, že jsem krad a bral,

co koho kde jen rozechvívá.

I za to slovo budiž jemu dík!

Já nenavyk si mluvit ironicky,

však co jsem cítil v každý okamžik,

to vyslovil jsem vždycky.

A jestli to jest hříchem, snesu rád

kříž urážek a hany malých lidí,

již dvojí křídou píší na svůj řád,

co u svých bližních vidí.

Chci klidně dále harfou světa být,

mdlý reflex třeba jeho epopeje.

Červ – kritik, chudák, vždyť chce také žít!

Pták nad ním dále pěje.

Já nedím, že se směje.