SLOKY SPISOVATELŮM.

Chci, aby náš prapor rudě vlál.

Neb vidím starce, jenž století stál

a poznal, že předešli jej, posměch v líci

všech řemesel holobradí učedníci

a jemu, otrhanci,

již postavením svým přerostli nad hlavu,

a vzadu když zůstal, spokojen s málem svým v ranci,

jak na romantickou se na něho dívají postavu.

To ty jsi, spisovateli.

To ty jsi, šašku, pro ukrácení chvil.

To ty jsi, snílku tragický.

Ty, básníku, strážce bdělý

národních sil,

ty zaostalče dob přešlých klasický.

Je žádoucna píseň, jež bude rudě vlát,

a praporem bouřlivě třískat v zarostlé tukem zraky,

po hromadách zlata jež šilhají, shrabovat zvyklí a brát

a vydřít těm, kdož jsou práce bouřliváky.

Je žádoucna píseň, jež bude rudě vlát,

jež nedopustí, aby kdo na vydřeném pokladu sedal,

s ním lichvařil a, co ti patří, i bral a nedal.

Tisk, pero, tvá mocná je zbraň,

však nevolník v službách cizích máš svědomí spící.

Ty dokud svůj nezdvihneš prapor rudý,

svůj prapor krvavě rudý,

dál poneseš krve daň

na útraty gentry lichvařící

s tvým duchem,

s tvou krví, s tvým časem, s tvou vůlí,

s tvým vším, a ještě tvým proniknout musí sluchem

škleb pohrdání, neb mnozí demokraté jsou takého druhu,

že blahosklonností svojí vyznamenávají sluhu,

i když tě pohostí, v kočáře svezou a provedou sály

i když se tvým jménem chlubiti zdáli,

vždy jsi jim otrok, o jehož duchu cenník platí.

Ty nevěř jim.

Takhle však zamávati

praporem rudým, krvavě rudým!

A to už by ohromný rudý prapor byl,

mít všecka ta krví nasáklá prostěradla,

ta, na nichž shas' Mácha, Havlíček, na nichž dodýchal Tyl,

kde Němcová chřadla až svadla,

a na němž duševní dělník až do dneška na úbytě živořil.

Ten prapor by musil mít rudý, krvavý smích,

odvahu, zpřetrhat pouta smluv zbabělých,

vlát nad všemi poklady duševní české říše,

z nichž těžilo panstvo, co tebe nechalo hodům svým přihlížet tiše.

Ten prapor nechť rudě vlá,

ať vzryvně mu krví svou zaschlou v tvář šlehne, ať zabolí!

Kdo nepůjde za ním, ten ušlapán docela.

A vy, vy, příštipkářští a kompromisní služebníci

té gentry s vašimi duchy lichvařící,

si nechte své reformní směšné oboly!