SLOKY TICHĚ NOCI.

Zachvěly se divným steskem

na mých ústech rety tvoje,

oči tvoje vlhkým leskem

řekly všechny hrůzy boje.

Všechny bolesti a touhy,

vlnami jež ve skráň bily,

rozžal polibek náš dlouhý – – – –

spálil-li je v popel bílý?

Zda je ve svět rozevlaje

tichý vánek sladké noci?

Či jich přízrak, v nás se taje,

vstane zítra s novou mocí?

Nechci vědět – – – ať se stmívá,

či zář vzplála nových světů:

ke rtům mým se ještě schvívá

plachý dotek tvojich retů.