SLOKY TRPĚLIVÉ

Vyvraždit starý nelze svět,

svět za noc nepřeměníš v nový.

Jen touhou budeš dlouho hladovět,

že nedosáh’ jsi činu slovy.

Bohatý vysměje se ti

pro zlato, jež mu vezmeš hloupě.

Vždy zlato vzroste v novém početí.

Vždy nová šelma, nové doupě.

A střez se, tvář až nalíčí

kultura, dlouze neprožitá.

To každé gesto opičí,

jež do věků se nepromítá.

Odpoutat nelze člověka

od lidí včerejška až k zítřku.

Šat harlekýnský obléká,

kdo nedá roky zráti vnitřku.

Věk dlouhý musí uzrávat,

co duchy žene nadějemi.

Dát sobě, rodině své dát,

svým spolubratřím, své zemi.