SLOKY Z VESELOHRY.

Jste volnou jak to ptáče na dlani,

a byť se ta i stále o vás chvěla,

prst jediný vám, věřte, nezbrání,

abyste dle své vůle neletěla.

Snad potom bude dále trčeti

dlaň ta, jak němá prosba žebrákova

zírajíc v dálku po svém ptáčeti

a zvouc je k sobě tichým smutkem znova –

Či snad ji zavře lítost, nenávist,

nad sebou posměch, z něhož je tak bědno –

já nevím – dnes se chví jen jako list,

a vám konečně můž to vše být jedno....