SLOKY.

Až v podjeseň se žlutě zbarví sad

a všechny květy zblednou,

ó, zapomeň, že sešli jsme se jednou,

ó, zapomeň, že měl jsem tě tak rád,

že světlá přešla jsi mou cestou bědnou.

Až všechny růže budou v odkvětě

a nebe zamlžené,

ó, zapomeň! Ať duha míru sklene

se duší tvou. Vždyť víš, že ve světě

jsou propasti, jichž nikdo nepřeklene!