SLOKY.

Mých písní zasmušilý zvuk,

květ illusí v nichž záhy zkosen,

v tvé duši vzbudil pásmo muk

a zrak tvůj slzou chvěl se zrosen.

Ne – tobě nezkal štěstí chvil

to, čím mé srdce zachmuřeno,

ty, v duši zářný vždycky cíl,

měj sladký úsměv pro mne, ženo!

Nechť co chce chystá mně už čas,

v tvém zraku máj vždy pučet může –

mně osud trny – tobě zas

jen sypej růže, růže, růže!