SLOKY.

Na pošetilosti svých mladých let

když vzpomenem dnes v zamyšlení,

tu lítostí se zachvěje náš ret,

že napravit je možno není.

A hlava zmoudřelá již, vychladlá

si znova kreslí plány mládí –

jak jinak teď pout žitím dopadla!

Toť stezka, která nezavádí...

Však srdce i ve vážné chvíli té

se právě vysmát všemu chtělo

a dí: „Co do číše je rozbité,

v níž nikdy víno nešumělo!“...