SLOKY.

Nad maličkou zemí těžký vzduch, šedý a něm.

Cos doutná – cos praská – cos zahnívá v něm.

Snad spadalé listí – či zvíře – či celá již zem – –

Nad maličkou zemí krkavec, krákaje vzlíť,

že hostinu, hostinu velkou bude prý mít.

Ze šedé, daleké mlhy pes začal zoufale výt.

Snad větří, snad tuší, že umře již slabošský lid – – –?

Umře, ba umře a z mrtvých nevstane víc – –

Přátelé přijdou plakat a pobrat – – Však nezbude nic,

jen jeho ztrhaná, poplitá, bezectná líc –

a několik vyžebraných, kradených svic – – –