Sloky.

By Vojtěch Martínek

Noci jsem žaloval, hvězdy jsem prosil,

krvavou ránu jsem ve hrudi nosil,

noci jsem žaloval, hvězdy jsem prosil –

zůstaly němé.

Do černých liter nořil jsem hlavu,

volal jsem básníky, zvětralou slávu,

do černých liter nořil jsem hlavu –

nemluví nikdo –

Rozpjatá obloho, nebeský prachu,

mlčíte k slzám, mlčíte k strachu,

rozpjatá obloho, nebeský prachu,

chladné a kruté –

Mudrci, věštci, básníci, kněží,

hluboká hořkost v duši z vás leží,

mudrci, věštci, básníci, kněží,

bezmocní stejně –

Srdce mé ubohé, srdce mé malé,

sami jsme vzrůstali v šalbě a v žale,

srdce mé ubohé, srdce mé malé,

budeš dost silné?

Vracím se domů. Zavru dveře.

Jenom stín nehmotný se mnou se béře.

Vracím se domů. Zavru dveře.

A neodejdu.