SLOKY.

Než prvé květy vykvetou,

přilítne Jaro s paletou,

modř průsvitnou dá oblaku

a stříbro konvalince

a pro sbor ptačích zpěváků

má nové písně v skřínce.

Na našem mlýnském náhoně

nadechne růží jabloně,

fialek najde v úkrytu

procitlých bledé stopy,

nejdražší prškou blankytu

je v okamžení skropí.

Zlatého prachu dá se v let

nasypat jivám do jehněd,

motýlům duhu z opálů

vykouzlí v divu z křídel

a cinkotavých křišťálů

hrst hodí do všech zřídel.

V tom pestrých barev plápolu

jsou srdce blíže pospolu,

ó, vzdej se, Jaru vítězi!

Jen vždycky najde-li je

jak fialky své pod mezí

a svoje konvalije!