SLOKY.

Bude-li požehnáno,

co zasili jsme v zem?

Odvážná bolest nebyla,

která by pouta rozbila.

Je možno dál žít? Ano?

My přece žíti chcem?...

Kleč křivá všude pučí,

vše schne... A svět je týž...

Nebylo času přímo jít,

své syny růsti naučit...

Den div nás neumučí

a noc má stejnou tíž...

My malosti své kletbu

si psali na čela...

Nebylo věků nehodné

nás bídné štvát a neškodné

a svěřiti nám setbu,

když duše zbabělá?...

Je bolest dosti prudká

a radost silná dost?

Zda smluví jara s léty,

že nezahynou květy?

Zda s velkostí se utká

ta naše ubohost?...